Treplev

Můj psací stůl je popraviště
A prázdný papír mrtvé tělo mé múzy
Minulost byla, ne není žádné příště
Píšu vám proto, že si to dlužím

Nejsem jak Vy, ničím vázán pánu Bohu
Mně nikdy nepsal poznámky nad okraje
Talentem plýtval jen na Vašem slohu
A mně přisoudil jinotaje

Ve smrti není bolesti, to jen ve strachu z ní
Nejste hoden pověsti a ať to každý ví
Neplakej prosím, neplakej srdce moje
Jste zbabělý zlosyn, co prchl ze souboje

Píšete z patra, jste přízemní až běda
Nechť Vaše knihy brzy podléhají módě
Načetl jste schéma a inspiraci hledal
V mém posledním záchytném bodě

Psal jste ji na záda, sliby věrnosti
A místo podpisu vetkl tři tečky na lýtka
Nadšeně vykládá, jak píšete z lehkostí
Že není nic víc, než Vaše povídka

Ve smrti není bolesti, to jen ve strachu z ní
Nejste hoden pověsti a ať to každý ví
Neplakej prosím, neplakej srdce moje
Jste zbabělý zlosyn, co prchl ze souboje

Torza mých vět se válí na bojišti
Je slyšet zpěv, opilého ďáčka
Ačkoliv mlád už ze mě opadává listí
I tento list můžete po přečtení zmačkat

Slova jak děvky střídají významy
Chtěl bych teď vidět výraz Vaší tváře
Jen čirá nenávist byla mezi námi
Přesto jste Vy mým posledním čtenářem

Ve smrti není bolesti, to jen ve strachu z ní
Nejste hoden pověsti a ať to každý ví
Neplakej prosím, neplakej srdce moje
Jste zbabělý zlosyn, co prchl ze souboje

Nechť je Vám Borisi, nechť je Vám peklo těsné
Přísahám Bohu, že Vás budu strašit ve snech
Neb v tomto světě, pro vás srdce netlukou
Umřu Vaší vinou se zbraní ve svých rukou

Vězte však, že Vám nikdy neprominu
Matku vzal čert, anděl však ochrání mou Ninu
Od Vašich doteků, jež zbavují čistoty
Budu jí na blízku, jsa vtělen do samoty

Ve smrti není bolesti, to jen ve strachu z ní
Nejste hoden pověsti a ať to každý ví
Neplakej prosím, neplakej srdce moje
Jste zbabělý zlosyn, co prchl ze souboje
Ve smrti není bolesti, to jen ve strachu z ní
Nejste hoden pověsti a ať to každý ví
Neplakej prosím, neplakej srdce moje
Jste zbabělý zlosyn, co prchl ze souboje