LeHomoLe

Tak zase jdeden den úzce spjat s realitou
S vůní tvou a touhou tou co nejde ovládnout

Chvíli plout jen tak ve dvou pak si lehnout
A být pros (t) té radosti
Z toho že žít můžem i když jen jednou

Ale tím spíš člověk člověku blíž
Dokud to nepochopíš budu ti nekonečně psát
Tisíce básniček a budeš jedním z mých
Holčiček

Vždyť i Libor má Zdenu a Igor Irenu
Každej druhej má ženu jen já žádnou neseženu

Věra a Luděk a Radek s Ríšou
Se poznali včera a už si spolu píšou

Vasil má Natašu a Imrich zase Ilke
Ju Hon Li má HOkašu a Brabcová je s Jílkem

Had má svoji hadici a maj spolu hádky
Jen já ruším tradici a držim se matky

Rec: protože ta mi vždycky říkala, že
Život je jako bonboniéra
A že je vcelku jedno, kde začnu

Tak jsem si řek že když mám takovej pech
Přeskočím na druhej břeh
A zkusím to na pánech

Což vyrazilo dech především těm co jsem znal
Snad proto v posledních dnech se drželi dál

A já to nechápal a toužil po lásce
A vroucím objetí tak jako v pohádce
Stal jsem se obětí samoty v zajetí
A že je ti to jedno tak to mě celkem sebralo

Vždyť i Libor má Zdenu a Igor Irenu
Každej druhej má ženu jen já žádnou neseženu

Věra a Luděk a Radek s Ríšou
Se poznali včera a už si spolu píšou

Vasil má Natašu a Imrich zase Ilke
Ju Hon Li má HOkašu a Brabcová je s Jílkem

Had má svoji hadici a maj spolu hádky
Jen já ruším tradici a držim se matky

Rec: protože ji mám rád!