Věra
Je to žena, jak jste poznali podle názvu
Ale není to jen ona, je to všechno to,
Co dělá pro sebe, jak stará se o své bytí
Co dělá pro své přátele, jak zve je na skleničku
Co dělá pro děti, kterým říká žáci a žačky
Jak je sochá divadlem, literaturou, referencemi
Ze světů představivosti a navždy živé znalosti Paříže
Není to tak, že je člověkem vyšším než monumenty svatých
Nebo těch v její vrstevnaté mysli navěky pozlaceným
Je to její disciplína, její oddanost
Nepatří nikomu, jen sobě a vlastně patří nám všem
A když vejde, nese na zádech smaragdové střepiny zaseklé do jejích
Křídel jenž jsou neviditelné
A já jsem seděl u ní a vařila mi to, co měl jsem rád
A po chvíli ptala se bez provokace
Zelený čaj, že jo?
A já byl jsem a jsem stále vděčný
Za její snahu vychovat z dívek slečny
A naučit všechny, aby nečekali na nic
Aby šli za svými sny, byť opatrně
Aby tvrdě pracovali, protože ví, že vavříny rostou ze dřiny
Nezapomenu nikdy jak ovládla s šálkem v ruce a šálou kolem krku
Kavárnu plnou studentů rok co rok
Ne aby jí někdo děkoval nebo řekl, Dobrá práce, Věro
Na to jí chybí povrchnost
Ale zavedla všechny a spojila je v jedno
V jedné snaze - vytvořit atmosféru
Blahou, blaženou, a já v srpnu sedím sám
A vzpomínám na tu ženu váženou
Nikdy se nedoví, kolika životů se dotkla
A to je asi to nejhezčí, co si nikdo nemůže přát