Antonín

Náhle nebe setmělo
potemnil se čas
z radosti moc nezbylo
klid vystřídal třas

Zemřel člověk, co se smál
nad životem svým
všechnu radost rozdával
náhlým pocestným

nanana...

Kdo ho jenom ponese
když nikoho nemá
šel sám jednou po lese
nevrátil se k nám