Na horách sněží

Na horách sněží
vlci jdou závějí, houstne jim jejich srst
zvon z blízkých věží
po zmrzlých vločkách se táhne ten křehký tón

Sníh dolů padá
kolem je pustá a zamrzlá krajina
mrazu se bráním
má mysl pod tíhou rozpaků je jiná

Není čas čekat na moment
kdy všechno kolem roztaje
chci jít už ven

Duše není cizí, je moje
není lehká, ale dávno je
ukrytá do nitra kamene
kde všechno je blízké i vzdálené

Chci jít na vysokou horu
a z ní vyplout do prostoru
dívat se na tkáně lesů
a řek divokých

Jít na vysokou horu
a z ní vyplout do prostoru
cítit to, jak voní vesmír
na dotek hluboký

Vím, teď už vím
že to, co mám
do plamene rozfoukám

Jdu s lovnou zvěří
zima se vkrádá až do morku kostí
já nebi se svěřím
hledám kořeny známé i neznámé rodiny

Už se stmívá
poslední prameny světla než vyhasnou
tak to bývá
to písně mých předků mě nad krajem ponesou