Pochmůrnost vlastní slepoty

Když se narodil svatý dědic,svět začal truchlit
Tato středověká kreatura hyzdí krásu života už věky
Můžeš sledovat slepé tváře jeho ovcí
Bezduchost životů od kolébky po rakev

Ztracen ve vesmíru uprostřed ničeho
V jejich očích lze spatřovat otroctví a nemocnost
Do nebe nevstupují vyvolení za své skutky a odříkání
Vzhůru stoupají pouze silní a uvědomělí

Zaklínej svou duši do mocnosti nikoho
Stejně tvé tělo pozřou Predátoři půdy
Sám nejsi přesvědčen o tom co je ti nabízeno
Leč potřebuješ vést labyrintem života pro svou slabost

V hodině smrti supi dostanou nažrat tvého těla
Sám poznáš matku nemoc víry ve svém nitru
Chcípneš jak poslední pes bez rozkoší života
Pro svého boha, který ti nebyl otcem

Já prohlídl ten spletitec humanity a zisku
Opírám svůj život o zákony přirozenosti a rozumu
Možná pro tebe jsem mýtus, co věří v kult ohně
Ale jsem svobodný a vládnu svým životem