Šrámy
Pavel Vojta
Zase tu sedím láhev a žiletka na stole
Pokud se neříznu tak vyřeší to pistole
A čím jsem starší tak tím víc jsem dole
Tak radši půjdu odstřelit se někam na pole a
Furt nejde chápat mě furt nechci chápat tebe
Sedíme za úsvitu láhev v ruce kudly berem
A spoustu sraček trápení nás tohle všechny stálo
To co máme zažitý toho vážně není málo
Všechny ty roky co jsem prošel nechali mi šrámy
Na duši čekám kdy jen bude další den za námi
Všichni kolem hrajou si na největší pány dámy
Já jsem ten depresivní zmrd co chce ti zkazit plány
Všechny ty sračky kolem dohání mě jako stíny
Nikdy mě nepustí i přesto že se mi nelíbí
Sleduju úsvit mlha se k nám ale rychle blíží
Zatím co kapky padaj na zem a ten smutek sílí